Jak se žije ve Vídni

Už na konci listopadu, ještě dlouho předtím, než se rozsvítí první svíce na věncích, se vídeňské ulice promění v přehlídku světýlek, ze kterých přechází zrak. Není snad jediná cesta, jež by nebyla olemována svítícími andělíčky, obřími vločkami, ozdobami všemožných tvarů. Předskokany svátečního hábitu jsou pouliční prodejci pečených kaštanů. Jakmile se na rozích ulic otevřou miniaturní dřevěné budky a voňavý dým se line ven a láká k ochutnání a zahřátí, dává na znamení, že je tady zima. Bez horkých kaštanů či bramboráků by tu totiž ani začít nemohla.

Radnice hraje prim

Monstrózní atrakcí jsou samozřejmě tradiční, světově proslulé vánoční trhy před vídeňskou radnicí. Kdo je nezažil, neuvěří. Tisíce návštěvníků, tisíce zboží. Vše se třpytí, blýská, voní. Obrovský areál střeží až kýčovitě „načančané“ letité stromy, jejichž koruny a větve jsou zahaleny nadměrnými zářivkami. Symbolický vánoční strom už tvoří jen jakýsi doplněk. Za ním totiž vytváří impozantní pozadí radniční okna, jejichž výplně odhalují biblické obrázky jako na adventním kalendáři. Zajímavostí trhů jsou dětské dílny, umístěné uvnitř radnice. Každý návštěvník si může prohlédnout, jak vznikají perníčky a laskominky pod ručkama těch nejmenších dětí.

Punč a zase punč

Opomeneme-li nepřeberné množství ozdob a cukrovinek, které stánkaři nabízí, v uličkách mezi budkami to nejvíce voní čerstvou – pro Rakušany tolik typickou – chutnou klobáskou a hlavně punčem. Pomerančový, višňový, s kousky lesních plodů či vanilkový. Vždyť právě za punčem se ven vydávají stovky Vídeňanů cestou z práce domů a takřka denně se tu „na stojáka“ potkávají s přáteli, se spolupracovníky, anebo třeba i v rámci pracovních schůzek. Vzduchem se šíří charakteristické aroma, které působí jako spolehlivé lákadlo, ať třeba mrzne nebo prší.

Slavnostní nálada se však nekoná jen před dominantní gotickou radnicí, je rozprostřena bez nadsázky po celé Vídni. Kdo se nechce prodírat haldou zvědavých turistů, míří do zapadlejších, ale neméně sympatických a hlavně útulných zákoutí trhů, jejichž společným jmenovatelem je opět lahodný punč. U pultíků s hrnkem voňavého moku se totiž vánoční atmosféra a kouzlo přicházejících svátků vychutnává mnohem lépe, než v přecpaných nákupních centrech...

________________________________________________________________________________________

Pavlína Řičánková se narodila v roce 1983 ve Zlíně. Druhým domovem jí ale je Vídeň, kde žije také její rodina a kde dva roky studovala publicistiku a slavistiku. Celých osm let pracuje pro rakouský rozhlas a televizi na pořadech pro menšiny. Jak sama říká, Rakušané jí někdy lezou na nervy, ale protože má každý druhý stejně české kořeny, bere je vlastně jako příbuzný národ, jehož tradice, zvyky i zlozvyky velmi dobře zná.