Kočka a děti

Máme doma kočku a čekáme na přílet čápa nebo vrány. Jistě se neubráníme myšlenkám, jak bude kočka na dítě reagovat: Neublíží mu? A co ty řeči o tom, že kočka může miminko zalehnout? Nebylo by lepší ji dát do útulku? To, že čekáme miminko, neznamená, že se musíme zbavit kočky, která s námi po léta žila. Vychovávat dítě v jedné domácnosti společně s kočkou není nic, čeho bychom se měli bát. Je však dobré řídit se některými radami zkušených chovatelů.

Kočka a novorozeně

Kočka, která byla doposud takovým naším „dítětem“, si bude muset zvyknout na to, že už to nebude jediná, kolem koho se bude skákat. Je možné kočku na příchod miminka nějak připravit? Někteří chovatelé, kteří si ke kočce „pořídili“ miminko, doporučují začít s přípravou ještě před narozením dítěte: např. nově nakoupené věci pro miminko dát kočce k očuchání (tyto věci nebudou pro kočku neznámé, množství stresových podnětů se tak pro ni sníží), kočka navíc pozná, že jste v „očekávání“ a sama se na příchod miminka připraví.

Se seznamováním miminka s kočkou začínáme opatrně. Z reakcí poznáme, jestli se miminko kočce líbí nebo nelíbí. I když jsme si dali předsevzetí, že se budeme kočce věnovat stejně intenzivně jako před porodem a snažíme se tato svá předsevzetí na rozdíl od těch novoročních v rámci možností plnit, stane se, že u kočky zpozorujeme, jak na miminko žárlí. Netrestejme ji odřeknutím mazlení ani hubováním. Časem žárlivost vymizí, je však nutné mít trpělivost, kontakt kočky s dítětem pomalu prodlužovat a mazlit se s ní. Některé kočky (především ty vykastrované) si miminko oblíbí ihned a budou se k němu chovat skoro až s mateřskou láskou. Přehnané tulení k miminku netolerujme, natož spaní s dítětem v kočárku nebo v postýlce. Vůbec nejlepší je kočce  zamezit přístup do místnosti, kde miminko spává, a to hlavně během noci, kdy bychom nestačili zabránit tomu, aby se k dítěti přitulila moc těsně. Máme-li koťátko nebo dospívající kočku, měli bychom být více na pozoru: taková kočka je hravá a miminko by se pro ni mohlo stát zajímavým předmětem k hraní. Dospělé a vykastrované kočky jsou klidnější. A když budeme dodržovat základní hygienické návyky, když budou kočky zdravé a očkované, není důvod se bát, že by kočka pro miminko představovala nějaké nebezpečí.

Kočka a batole

Děcko nám už pomalu začíná lézt, chodit, leccos ho zajímá, leccos si chce osahat, ožužlat, všecko chce vyzkoušet a kočka bude jednou z těch nejlákavějších věcí v okolí. Nesmíme dítěti dovolit, aby ji tahalo za ocásek, za ouška, strkalo jí prsty do tlamičky a do očí, rušilo ji při jídle nebo při spaní. Kočka, která s miminkem „vyrůstá“, je už na reakce dítěte zvyklá a dokáže už nečekané výpady ze strany děcka předpovídat a připravit se na ně nebo utéct. Kočka, která je v domácnosti nová a ještě ne zcela na dítě zvyklá, může na jeho „útoky“ reagovat podrážděně a bránit se drápky. Stejně tak nesmíme dítěti dovolit, aby kočku pusinkovalo a tisklo se k ní obličejem; i té nejklidnější kočce to nemusí být nepříjemné a dětský pláč na sebe nedá dlouho čekat. (Škrábancům stoprocentně předejdeme jen tím, že kočce drápky ostříháme.) Kočičí hračky před dítětem uklízíme, z jeho dosahu bychom měli dát pryč i mističku s kočičími granulemi (hrozí riziko jejich vdechnutí), ke kočičím záchodům dítě rovněž nepouštíme. Je to spousta opatření, které musíme udělat, abychom nevystavili zdraví našeho dítěte nebo kočky v nebezpečí. Soužití dítěte s kočkou přináší i klady: u dítěte dochází díky vytvoření citového vztahu mezi ním a kočkou k rozvoji emoční inteligence, může začít rychleji „pást koníčky“, protože je zvědavé, co ty kočky dělají, chce je pozorovat i z jiného pohledu.

Kočka a prvňáček

Šestileté dítě ví, co si ke kočce může a nemůže dovolit, a zná-li ji od útlého věku, je mezi nimi vytvořeno silné pouto. Dá se říct, že takové dítě má už rozum. Požádá-li nás v té době o pořízení kočky, měli bychom to řádně promyslet a předem se s dítětem domluvit, jak bude s pečováním o zvířátko pomáhat (není dobré po dítěti chtít, aby se o zvíře staralo samo; s některými věcmi si nedokáže poradit a přemíra povinností mu může zvířátko znelíbit). Tím, že bude mít na starost určité úkony, naučí se odpovědnosti i respektu k němému stvoření. Sledujme, jak se dítě ke kočce chová, nepřehlížejme byť jen náznaky hrubého jednání, později by se nám to mohlo vymstít - zjištění, že naše dítě kočku týrá, není nic, na co bychom mohli být hrdí.

Chová-li se dítě jakéhokoliv věku ke kočce ohleduplně, bude kočka spokojená a bude ho mít ráda. Ze zkušeností chovatelů vyplývá, že když dodržíme určitá opatření a nastavíme určité hranice (dítě že nesmí kočku tahat za ocásek, rušit jí při spánku, kočka zase nesmí za miminkem do postýlky), může mezi kočkou a dítětem vzniknout krásný vztah: budou se vzájemně respektovat a ochraňovat. A co vaše kočka a vaše dítě? Jak moc jsou si blízcí?

A máte-li pochybnosti o tom, jestli jste se rozhodly dobře, když vychováváte dítě ve společnosti kočky, pak by vás mohl uklidnit výzkum britské společnosti Cats Protection, který prokázal, že kočky mají na děti pozitivní vliv: 80 % mladých majitelů (do 13 let) koček tvrdí, že jim kočka pomáhá lépe vycházet s přáteli a rodinou; 81 % z nich si o svých pocitech raději povídá s kočkou než s rodiči; 87 % dětí považuje kočku za blízkého přítele.

Foto: iStock.com
Zdroj: moje-kocka.cz, modrykocour.cz, kocka-info.cz