Nebezpečná metoda

Osa příběhu by se dala shrnout jako proměna osobnosti a přístupu Carla Junga k jeho práci, k níž dalo podnět setkání s již zmíněnou Sabinou Spierlein. Jejich vztah prošel během let několika peripetiemi, z nichž nejklíčovější bylo překročení hranice lékař-pacient. Do fatálního vztahu Carla Junga a jeho pacientky totiž zasáhne kromě Freuda také postava psychiatra Otto Grosse v podání Vincenta Cassela, který dodá do Jungova striktně konzervativního života a profesionálního přístupu k Sabině zcela jiný rozměr. Cronenberg však neschematizuje charakter ani jedné z postav, jejich možné motivace různě variuje a vyhýbá se jejich jednostrannému hodnocení. To vše je podpořeno hereckými výkony, z nichž nejexpresivnější je dozajista role psychicky labilní pacientky. Keira Knightley využila široké škály výrazů, mimiky a gest, odkazující od neurózy a obsese až po vyrovnanost a profesionalitu. Sabina se s Jungem potká ve stavu svých nejhorších záchvatů, které mají kořeny v jejím dětství. Jung je naopak mladý muž se slibně se rozvíjející kariérou a záviděníhodným rodinným zázemím. Jejich psychický stav, emoční vyrovnanost a kariérní postup jsou nepřímo úměrné stavu toho druhého a dá se říci, že v závěru filmu jsou navzájem ve zcela opačné pozici.

Tip Monamie: ÚNOROVÉ KINO PREMIÉRY!

I když dějová linka z prostředí psychiatrie nabízí mnoho vyhrocených situací a scén, samotný film příliš kontroverzní není, což překvapí především znalce předchozích Cronenbergových děl (naposledy „gangsterky“ Dějiny násilí nebo Východní přísliby). Přesto se nejedná o „pouhý“ historický výpravný film, jehož největší a také jedinou předností je práce s dobovými reáliemi a historickými kostýmy. Ačkoli jsou tentokrát tematizovány jiným způsobem, Nebezpečná metoda se opírá o Cronenbergova obvyklá témata, jako je narušení obrazu středostavovské rodiny, obsese (zde explicitně sexuální) nebo ve druhém plánu koncipovaná ztráta identity. Je vlastně otázkou, zda film považovat za kontroverzní či nikoliv. Jeho celková struktura odpovídá do značné míry klasické melodramatické šabloně, kterou narušují právě jen zvráceně erotické sekvence. Ty se však dají uchopit jako režisérovo pohrávání si s diváckými očekáváními, čemuž odpovídá jejich pečlivě promyšlené dávkování, kdy k nim dochází výhradně náhle, skoro by se dalo říci nahodile.

Celkově se dá říci, že Nebezpečnou metodu ocení především ti z diváků, kteří se na podobné detaily zaměřili i v jeho minulých filmech. Na druhou stranu nelze vyloučit, že část obecenstva hledající žánrové potěšení, bude z kina odcházet zklamána. A to by u tak nepopiratelně kvalitního snímku byla velká škoda.