Oidipovský komplex – rodiče jako vzor pro výběr partnera

Jak to bylo s Oidipem?

Řecká báje vypráví o králi jménem Láois, který vládl v Thébách a bylo mu předpovězeno, že pokud se mu narodí syn, bude jím zavražděn. Láois se proto rozhodne nezplodit se svojí manželkou Iokasté žádného potomka. Ta se na něj ale rozzlobí, opije ho a svede. 

Za devět měsíců se jim narodí syn Oidipus – Láois ho pohodí do lesa a Oidipus se nakonec dostává ke korintskému králi a královně. Tam vyrůstá v domnění, že právě oni jsou jeho biologičtí rodiče. Jednoho dne si nechá vyložit budoucnost a dozví se to, co před lety i Láois – má zabít svého otce a oženit se s matkou. Oidipus proto prchá do Théb, aby se věštba nenaplnila a cestou zavraždí Láoise a ožení se s Iokasté se kterou zplodí potomky, svoje sourozence.

Oidipovský komplex a psychoanalýza

Z Oidipova příběhu vychází i psychoanalýza a známý psycholog Sigmund Freud, který tím vysvětluje jev projevující se v dětství. Chlapci začnou projevovat někdy až nezvyklou náklonnost své matce, zatímco svého otce ignorují, žárlí na něj nebo jsou vůči němu dokonce agresivní. Toto chování po několika letech ztratí na intenzitě, ale jistá fixace (ať už větší ci menší) na matku přetrvává celý život.

Tento úkaz je možné vypozorovat samozřejmě i u žen, které jsou naopak nakloněny svým otcům a nedokáží se od nich odpoutat – to se nazývá Elektřin komplex.

Partnerství

Přestože je Oidipovský komplex považován za zcela přirozenou součást života, může způsobit velké potíže, a to především ve vztahu k partnerce. Pokud je dotyčný na svoji matku opravdu silně vázaný, pravděpodobně bude hledat přítelkyni, která je „stvořitelce“ podobná jak fyzicky, tak duševně. Což není zásadní problém.

Komplikace přichází ve chvíli, kdy je partnerka vždy až na druhém místě za svojí potenciální tchýní a partner jí to dává dost jasně najevo. Maminka totiž vždy a všechno udělá nejlépe, se vším si dokáže poradit. Takový přístup může mít na vztah fatální vliv.

Kamenem úrazu je fakt, že často není ani v lidských silách se svojí „sokyni“ vyrovnat. A jestliže je muž pedant, ať jeho přítelkyně udělá cokoliv, nikdy to nebude dost dobré – a tak bude nucena smířit se s tím, že zřejmě stejné úcty a uznání nedosáhne nebo stráví život neustálým běháním kolem svého vyvoleného, aby se alespoň trochu zavděčila.

Další úskalí skrývá model rodiny. Pokud se s rodiči vídáme často, všímáme si, jak se k sobě navzájem chovají a záleží jen na nás, co si z jejich vztahu vezmeme. Může se stát, že to, co vidíme u nich uvidíme, přebereme jako vzor pro fungování rodiny. Muži i ženy často chybují v tom, že si jako pomyslnou předlohu berou i ty nepříliš veselé momenty. Pokud například chlapec vyrůstá v rodině, kde matka funguje spíše jako služka a je na ni pohlíženo jako na „páté kolo u vozu“, je pravděpodobné, že se podobně bude chovat ke své partnerce, protože mu to přijde normální. A co je uvnitř nás zakořeněné, už se těžko mění.

V neposlední řadě má Oidipovský (Elektřin) komplex vliv na pořadavky na věk partnera. Často se to týká především žen, které si pod vlivem obrazu o svém otci hledají muže podobného a v mnoha případech i o mnoho let staršího.