Kdo byla Evita

Ve středu 7. května 1919 se na statku v malém městečku Los Toldos, necelých 300 km od Buenos Aires, narodí Juaně Ibargurenové páté nemanželské dítě – holčička, která se o 30 let později stane nejmocnější ženou Argentiny. María Eva Duarte. Touží po slávě, po blahobytu, po obdivu tisíců. V 15 letech se seznamuje zpěvákem tanga Augustínem Magaldim. Žádá ho, aby jí pomohl odjet do Buenos Aires. Nemá vzdělání, peníze, mnoho toho neumí. Má jen svůj sen, svůj půvab, šarm a ctižádost.

Zíráš, Buenos Aires!

Do Buenos Aires přijíždí hned po Novém roce 1935. Netrvá dlouho a nachází místo u jedné divadelní společnosti, kde je obsazována do menších rolí. V roce 1937 má vážnou známost s ředitelem rozhlasového časopisu Emiliem Kartulowiczem. Díky jeho protekci se 18leté Evě otevírají dveře do filmového a rozhlasového světa. Svůj půvab uplatňuje v modelingu. Od roku 1939 se věnuje už jen filmování a rozhlasu. Do roku 1945, kdy se stane první dámou Argentiny, natočí šest filmů.

V roce 1943 zažívá Argentina další vojenský převrat. Je vyhlášen výjimečný stav a potlačeny ústavní svobody. Eva udržuje blízké styky s vysokými vojenskými důstojníky, mezi nimiž je i ředitel úřadu pošt a telegrafů, pod který spadá právě rozhlasové vysílání. Evitina rozhlasová kariéra roste.

Můžu být cennější, než zdá se vám

Uplyne sotva rok a uvnitř vojenské vlády dochází k rozporům. Mění se prezident i ministerské obsazení. Eva se tomu musí přizpůsobit. Nedlouho po politických změnách se seznamuje s plukovníkem Juanem Perónem, ještě vloni ministrem války a šéfem úřadu práce a sociálních věcí, nyní viceprezidentem. Evitin půvab, šarm a odhodlanost Peróna okouzlí. Moc a věčnou slávu má Eva na dosah. V prosinci 1945 uzavírají 50letý vdovec, absolvent Vysoké vojenské školy s diplomatickými zkušenostmi z Chile a fašistické Itálie Juan Perón a filmová a rozhlasová herečka Eva Duarte církevní sňatek.

V červnu 1946 je Juan Perón zvolen 29. argentinským prezidentem. Eva Perónová se stává první dámou Argentiny a přebírá výkon ministra úřadu práce a sociálních věcí. Herečka Eva Duarte vstupuje na jeviště světových dějin ve své nejslavnější roli.

Jsem Argentina na věky věků

Evita neplní rolí první dámy jen funkci reprezentativní, ale i politickou a propagandistickou (jako při svém turné po Evropě). Přestože není oficiálně jmenována ministryní, přebírá výkon ministra úřadu práce a sociálních věcí. Svými sociálními programy a snahami o zrovnoprávnění žen získává stále větší oblibu dělnické třídy, sociálně slabých vrstev a žen samotných. Jejím prostřednictvím je přijat zákon o volebním právu žen, založena Nadace sociální pomoci Maríi Evy Duarte de Perón, v roce 1949 začíná po celé zemi výstavba sociálních zařízení (polikliniky, nemocnice, útulky, domovy pro děti, ženy a staré lidi). V předstihu tak zajišťuje pro svého manžela nemalý počet hlasů v příštích prezidentských volbách (1952).

Má země trpí a mě takhle zradí moje vlastní tělo

V lednu 1950 nalézají lékaři v Evině těle známky nádorového onemocnění. Ta však léčbu odmítá, nechce přestat v politické činnosti, v níž se jí právě teď tak daří. V listopadu je znovu hospitalizována a operována. Na prvního máje naposledy promlouvá k lidu. O týden později je jí v den 33. narozenin udělen titul Duchovní vůdkyně národa. V sobotu 26. července 1952 ve čtyři hodiny odpoledne upadá do kómatu, sedm minut před půl devátou večer umírá. Příčina smrti: rakovina děložního čípku. Pár hodin před svým úmrtím vzkáže svému osobnímu kadeřníkovi, aby ji učesal jako vždycky, vlasy na spáncích ať jí moc neutahuje, aby vypadala maličko plnější, a své manikérce říká: „Třiatřicet let, třiatřicet kilo, to je všechno… Dobře poslouchej, Saro, je to rozkaz: za chvilku tě zavolají, abys mě připravila. Odlakuješ mi tuhletu křiklavou červeň a dáš mi transparentní Queen of Diamonds, včera jsem ho dala koupit. Od Revlona.“

Evino tělo je nabalzamováno a po dva týdny vystaveno v budově ministerstva práce. V roce 1955 je Perón vojenským převratem svržen. V Argentině začínají peronistické čistky, život manželů Perónových je vyšetřován. Evitiny ostatky jsou tajně odeslány do Itálie a tam pod falešným jménem pohřbeny. Zpět do Argentiny jsou převezeny až v roce 1973, kdy se Juan Perón znovu stává prezidentem.

Foto: garethrussellcidevant.blogspot.com
Zdroj: POSSE, Abel. Evita. Příběh vášně a utrpení Evy Perónové. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996.