Kateřina Macháčková: Kůže je můj svět!

Jak jste se vlastně dostala ke „kožařině“?

V průběhu studia medicíny jsem si prostě řekla, že je to obor, který by mě bavil. Proč? Mě vždycky bavilo kreslit a pracovat rukama. A taky jsem chtěla být lékařka. Obojí se mi spojilo právě v dermatologii - člověk si tam najde hodně vážnější medicíny a v té estetické zase pracuje s výplněmi vrásek, odstraňuje znamínka a podobně. Myslím si, že pro ženskou, která má k těmto věcem vztah, je to moc pěkný obor. Samozřejmě, že „kožní“ může být i špinavá medicína, nepěkná medicína, ale to je v každém oboru, člověk si musí vybrat, co chce dělat a co ho baví.

Takže jste prostě dodělala školu a šla dělat dermatoložku…

Tak jednoduché to zase nebylo. Všichni kolem mi říkali, že je to šílenství, žádné takové volné místo nebylo. Ale já řekla, že to dělat budu – a ne za pár let, ale hned. Tak jsem tehdy rozeslala asi 20 žádostí o zaměstnání a přišla odpověď z kožního oddělení  Psychiatrické léčebny v Kroměříži. A nastoupila jsem tam. Začátky byly dost tvrdé, šlo o malinké oddělení a klientelu běžných pacientů, ale také pacientů léčebny – narkomany, pacienty psychiatrie. A ti byli hodně svérázní. Byl to úplně jiný režim, jiný styl, ale práce strašně zajímavá, pěkná, takže ve finále jsem byla ráda, že jsem tam šla. Po pár letech jsem se potom přesunula do fakultní nemocnice v Brně, pak do Zlína a posledních sedm let působím jako hlavní dermatoložka v lázních v Ostrožské Nové Vsi. (u Uherského Hradiště-pozn.red.)

Deformuje vás práce? Jdete třeba po ulici a díváte se po lidech, jakou mají pleť, jak vypadají?

(směje se) No, ona hlavně ta práce deformuje mě. Já se tak trochu ničím těmi mastičkami, krémy…Všechno totiž zkouším na sobě. Takže jsem pořád nějak „olezlá“, protože vyzkouším pět krémů,  každý na jiném centimetru čtverečním obličeje.  Ale jinak je to v pohodě. Přestože dělám i estetickou dermatologii, mám docela konzervativní přístup ke stárnutí a vráskám. Ty metody a postupy se rozvíjejí – sama je používám, sama je podporuji, vím, že některé jsou úžasné a efektivní - přesto si myslím, že když žena stárne s určitou grácií, když si nějakou tu vrásku nechá, vypadá mnohem lépe, než když si všechny vrásky nechá odstranit.

Takže okolí z té profesionální deformace vynecháváte?

Ale ne, to ani nejde, zavřít dveře a…tak například jedu ve výtahu a samozřejmě někoho pozoruju, dívám se… jo, tady by bylo dobrý, kdyby se ta vráska vyretušovala, tady zase zůstala…To vás prostě poznamená - a je běžné, že jsme na pláži a já se slyším, jak říkám: „Tady ten člověk má lupénku.“ (smích) Můj tatínek je patolog, a protože se věnoval i dermatohistopatologii, má atestaci také z dermatologie, takže vyhnout se tomu oboru vážně nešlo! Ale samozřejmě jeho orientace v dermatologii je úplně jiným směrem, on se pohyboval na molekulární úrovni kožních buněk, nic na povrchu a nějaká estetika už vůbec ne…

Zalitovala jste někdy, že jste šla na tenhle obor?

Je fakt, že nemoci, které způsobují různé vředy na kůži - a to nemyslím bércové vředy, ale spíše onemocnění život ohrožující a velmi závažná, poškozující celý kožní povrch - nejsou nejpříjemnější, ale jsou naštěstí spíše vzácné. Že bych si však řekla, kvůli tomu to dělat nebudu, to ne. Spíš se mi stalo, že jsem byla na stáži v jiných oborech a řekla jsem si, že jsem ráda za to kožní.

A jaké je vlastně to „kožní“  v lázních?

U nás v Ostrožské Nové Vsi se léčí hlavně lupénka, atopický ekzém, chronické ekzémy, profesní ekzémy, problémy s akné…Pacienti tady už přicházejí s diagnózou, takže já jim naordinuji léčbu, během které je vedu a sleduji tak, aby odcházeli s krásnější kůží, než přišli. Součástí mé práce je také ambulance pro estetiku. Akné, projevy na obličeji, vrásky, pigmentace, stavy po akné a podobně.

Dá se vůbec ekzému předejít?

Předejít se mu úplně nedá. Bohužel, to je dáno konstitučně a je to záležitost imunitního systému. Ale zvlášť průběh atopického ekzému - i když je to onemocnění geneticky vázáno – může třeba matka velmi ovlivnit. A to režimem, který uzpůsobí nemocnému dítěti. Co nejdéle kojit, používat bavlněné pleny, bavlněné oblečení, minimalizovat různé chemické látky,  nepoužívat aviváže, voňavé prací prášky, voňavé krémy… Nepoužívat vlnu, flanel, chlupaté textilie, plyšové hračky, odstranit květiny, pyly, prach, koberce, závěsy, zvířata. Je to náročný režim, který zasáhne celou rodinu. I jídelníček…

V současné době se hodně mluví o alergiích – že jich je čím dal více, a že mohou vypuknout i v dospělosti. Může také ekzém začít v dospělosti?

Atopický ekzém může vypuknout kdykoliv. Lidé si hodně myslí, že ho někdo má od narození a když ne, už ho dostat nemůže. To je zažitá představa, ale není to pravda. První projevy atopického ekzému mohou nastat klidně ve čtyřiceti, padesáti. Jsou trochu jiné, než u toho miminka, ale klasickým projevem je suchá kůže, svědění, olupující se pokožka..

Máme se ekzémů bát, je jich čím dál více?

Je, atopického ekzému přibývá a univerzitní profesor Pavel Barták (celosvětově uznávaná kapacita v oblasti moderní léčby pokožky s atopickým ekzémem) říká, že jde o epidemii současnosti. Je to i vlivem životního prostředí – chemizace, éčka, barviva, konzervanty v potravinách, to všechno působí. Lidé se přesunuli z přirozeného přírodního prostředí, kde byli v kontaktu se zvířaty, s přírodou, strava byla čistě přírodní… Dnes je situace jiná a na náš imunitní systém to má negativní dopad. Výsledkem je například stoupající počet lidí s atopickým ekzémem.

Ať nevedeme jenom vážné řeči o dermatologii, co ta estetická?

I ta je samozřejmě potřebná. U nás jsou nejčastějšími zákroky výplně vrásek a chemické peelingy. A také péče o pleť v souvislosti s akné. Trápí totiž spoustu mladých lidí a někdy je to opravdu problém. Akné je vlastně nemoc mazových žláz. Ty nadměrně produkují maz, ve kterém se přemnoží bakterie, což vede k projevu pupínků.  Pak jsou zanícené, následně zhnisané a samozřejmě většina lidí je začne mačkat…a pokud to dělají neodborně, dostává se tam infekce, která zhnisá, oni si to rozškrábnou, vznikne jizvička, pigmentace…je to ten klasický začarovaný kruh. Dnes už naštěstí existují i velmi účinné léky a lidé se nemusí tolik trápit.

Na vás je vidět, že tenhle obor vás opravdu baví. Kam až byste chtěla dojít?

Víte, člověk si ani nedává žádné cíle, ono to díky nějakému úsilí často přijde samo. Když jsem začala působit v lázních, rozhodli jsme se, že uděláme takový malinký seminář pro místní dermatologii.  Zúčastnilo se ho tehdy 50 dermatologů a byla to prostě regionální akce. Letos jsme v Luhačovicích dělali už sedmý ročník a přijelo 300 lidí. Garantem byl prezident České dermatovenerologické společnosti profesor Petr Arenberger. To je velký úspěch, který jsme ani nečekali, ani jsme v něj nedoufali. A vzniklo to opravdu jen tak mimochodem. Takže já si cílené mety nedávám. Já bych prostě kožní chtěla pořádně umět (směje se a není divu, už ho opravdu umí dobře! pozn.red.), stále lépe a lépe, dělat i tu estetiku co nejlíp – a když to tak vyjde a ještě mě to bude bavit, myslím, že ty další věci přijdou tak nějak samy.